Blog

Dne 1.11. 2015 nás navždy opustila naše věrná kamarádka AXA.

Celých 13 let a 7 měsíců obohacovala náš život svou jedinečnou psí osobností. Její kondice, hravost a vitalita nepřipouštěla ani pomyšlení na takový náhlý konec. Během dvou týdnů nám doslova mizela před očima a z její hezké sportovní postavy se stal věchýtek. I přes tuto velikou nepřízeň osudu nám z posledních sil dávala najevo svou lásku a oddanost. Do poslední hodiny se držela na nohou a pak mi naposledy vydechla v náruči. Je-li nějaké psí nebe, tak její krásná psí dušička má čestný klíč.

Naše milá Axičko, děkuji, že jsi tu byla!

Po dlouhé době sem opět něco píši, ale není to o práci. Je to o chlebu. Již delší dobu jsem pátral po nějaké šikovné ošatce, aby byl chléb, jak má být. Když tu náhle Káťa, má sestra, našla výrobce nefalšovaných slaměných ošatek! No a nebyl bych to já, abych hned nezkoušel...

Černý sníh

Není to název nové Bondovky, je to lak na střely. Vysoký obsah grafitu zajišťuje velmi dobré mazání střely i za vysokých teplot, pojivo zajišťuje celkově dobrou přilnavost a pružnost laku. Vzniklý suchý povlak je matný a na omak kluzký. Mírně se otírá a dá se s ním psát na papír jako tužkou. Je určen k lakování střel z olověných slitin a zde na stránkách jsem umístil sešit o tom, jak jej lze použít k výrobě střel z čistého měkkého olova, což byl vlastně hlavní důvod proč jsem se po mnoha letech opět vrátil k chemii.

Střelcům to je jasné, se zbraní, jako s každým jiným sportovním náčiním musíte cvičit. Střelivo pochopitelně není zdarma a jedna rána stojí přinejmenším 4,50 Kč. Kdo přebíjí, dobře ví, že nejdražší je střela. Všichni střelci, kteří si střely odlévají trpí nedostatkem kovů jako je antimon či cín. Olovo je naštěstí ještě sehnatelné, ale o cenách se raději nezmiňuji. I tak lze náboj 9x19 z nakupovaných částí sestavit za necelé 3 Kč a se střelou vlastní výroby za méně než 1,50 Kč!

Tak proč trénovat s malorážkou?

Sám s čistým olovem střílím téměř dva roky a po dobrých zkušenostech jsem se rozhodl vyrábět tento lak nejen pro sebe. Pochopitelně je použitelný i na střely z legovaného olova.

Případné dotazy nebo objednávky na mém mailu.

Ano, i naše město má aktivní park a jistě o něm slyšel nebo četl téměř každý v naší zemi. Nehodlám se zabývat zvláštnostmi v ceně tohoto díla. Ale přece jen si jednu maličkost neodpustím. Některé fontány si s vodou zjevně nerozumí a na minigolfovém hřišti by jim bylo zjevně lépe. Pro ilustraci přidávám obrázek té, co je nejvíce na očích. Ostatní podezřelé najdete jistě sami.

Mám totiž na mysli ten Aktivní park. Na stránkách města totiž píší, že zde najdete vhodný terén pro kolečkové brusle a skateboarding. Ústí nad Labem sice má ve svém okolí opravdu slušné cyklostezky, kde si dobře zabruslíte, ale jsou u řeky a tedy celkem daleko. Je tu také sportoviště pod troskami hotelu Máj, ale je to z ruky a ten výhled... Prostě Aktivní park mám 5 minut od kanceláře a na takovou malou projížďku na bruslích by byl ideální.

Je to tak, čtete dobře, byl by. Občas přes něj na bruslích projedu, ale začátečníkovi to doporučit nemohu.

Líbí se mi zvlněná cesta v pravém rohu. Vlevo je stezka pro chodce, tedy i pro bruslaře, vpravo je stezka pro cyklisty. Do toho všeho vyústění skluzavek a spousta písku, na kterém nezabrzdíte. Můžete také skončit v pruhu velkých hrubě opracovaných kamenů vpravo.

Pokud rádi objímáte stromy, poslužte si! Pan President to prý dělá rád, ale jistě ne na bruslích.

Nehodnotím estetickou stránku dlažek mezi válcovanou obalovanou drtí, ale bruslaře začátečníka to pěkně rozmává.

Pokud se nevejdete do tohoto zúženého prostoru, tak to musí bolet.

Pokud ještě nemáte dost, můžete si to hned dvakrát zopakovat.

Nakonec velké finále. Nezvládáte-li přechod mezi povrchy, předvedete užaslému publiku nádhernou šipku. Tento nádherný výtvor je skoro na všech křižovatkách.

Osobně si myslím, že je to škoda. V místě s takovou hustotou škol, jaká je v okolí Městských sadů, nebyl vytvořen bezpečný prostor, kde by si děti mohly v rámci tělocviku osvojit základy bruslení. Spodní část parku, mezi poliklinikou a zdravotní školou, k tomu má ideální profil. Vidím to jako promarněnou příležitost.

Přeji Vám hezký den.

Včera bylo ošklivo a dnes je to ještě horší. Vše zlé je k něčemu dobré a proto jsem dal dohromady nový sešit - Jak si peču chleba. Můžete si jej zcela zdarma stáhnout.

Přeji Vám mnoho úspěchů při experimentech!

Jsem šťasten, ale nebylo tomu tak vždy. V listopadu 2013 jsem měl ještě mezi 112 a 116 kg. Diety nesnáším, protože jsou k ničemu a v minulosti jsem si jich užil více než dost. Bruslení také moc nepomáhalo a navíc jsem takto přišel o několik koleček. Guma se přetěžováním oddělila od plastového náboje. K tomu všemu se přidal vysoký krevní tlak.

Lékařům a jejich postupům se vyhýbám jak čert kříži a proto jsem začal hledat vlastní cestu. Jako první v řadě jsem řešil krevní tlak, protože se chvílemi dostavovalo hučení v uších jako po několika silných kávách. Příčin je hned několik, ale já jsem vytipoval zejména problém s minerály. Ukázalo se, že jsem uhodil hřebíček na hlavičku.

Dalším nepřítelem jsou průmyslové potraviny. Jsem si vědom, že se jim nemohu úplně vyhnout, ale je co vylepšovat. Jako první jsem ze svého života vyloučil rostlinné tuky, margaríny a podobné umělé hmoty. Zůstalo jen několik ušlechtilých olejů, které však používám ve velmi rozumné míře.

A došlo na dalšího vraha. Je jím průmyslové pečivo. Jen se podívejte ve Vašem supermarketu na složení pečiva, normovaná stránka A4 je zaplněna více jak z poloviny! Pečiva sní člověk opravdu mnoho a tak jsem začal s vlastní výrobou. Nejdříve housky. Pak chléb, ale zapomeňte na svou robotickou pekárnu, je to na nic. Pokud chci do chleba dávat droždí, tak si nepomohu. Můj chléb zůstane tím průmyslovým, pouze ze šetrnějších surovin, pokud tedy nepoužiji průmyslové směsi. Začal jsem tedy péci chléb kváskový z celozrnné mouky a opravdu se daří!

Nepiji průmyslové limonády, dám si raději nealkoholické nebo malé pivo. Jen tak mimochodem, piva jsem se rozhodně nevzdal, ale piji kvalitní v Ústí nad Labem Na Rychtě. Pokud to někoho zajímá, jmenuje se Mazel a je to dvanáctka.

Nevyhýbám se ani čokoládě, vínu a kvalitním destilátům. Omezil jsem ovoce, jedno až dvě jablka za den stačí. Oběd je normální, podle toho, na co mám chuť. Večeře většinou chléb s máslem a něčím nebo s hořčicí a bůčkem na česneku. Navíc je v ledničce nějaký ten zeleninový salát jen tak pro chuť. Smažím na sádle! Prostě se neomezuji v chutích, ale nepřeháním množství.

K tomu všemu přidávám něco málo pohybu. Do toho se mi chtělo ze všeho nejméně, ale řekl jsem si, že nemusí pršet, jen když kape. Ráno prostě chodím tři a půl kilometru pěšky do práce a jsem tam zpravidla rychleji než trolejbusem. Chodit jsem začal v únoru, na konci dubna jsem měj již jen 95 kg a nyní se udržuji okolo 90 až 92 kg, což odpovídá mé výšce. Do kopce se nezadýchám ani při ostrém tempu.

A protože nejsem lakomý, tak dám do sekce ke stažení něco o tom, jak a z čeho si upéci dobrý chléb.

Mám uklízecího robota iRobot Roomba. Nic naplat, je to hezká hračka. Kam se dostane, tam uklidí, kde má maják, tam nejede, kde má nabíječku, tam se také nabije. Ale co čert nechtěl! Ten svinčík po uklízení z něj musím vybrat já!

A tak to může dopadnout i s inteligentním domem. Sem - tam udělá nějakou chytrou věc, ale v tom podstatném se musíte hrabat Vy!

Myslete na to při návrhu inteligentního domu!

Základem inteligentního domu jsou elektrické rozvody. Existují tři základní způsoby, jak je zhotovit:

• je jen jeden centrální rozvaděč s řídící jednotkou, ve kterém je i silová část a je na něj vše napojeno

• je jeden centrální rozvaděč s řídící jednotkou a ten je sběrnicí propojen s podružnými rozvaděči v objektu. Silové a řídící části mohou být od sebe odděleny.

• jednotlivé spotřebiče či jejich malé skupiny mají vlastní řídící jednotku a ta komunikuje s jedním nebo více servery.

Nejčastější způsoby jsou v prvních dvou bodech. Vycházejí totiž z rozšířených průmyslových standardů a tvůrčí kreativitu zrovna příliš nepodporují, nicméně odvedou dobrou rutinní práci technického základu.

Poslední způsob je takový hravý, ale dovoluje spojovat zdánlivě nesourodé věci. Ty jsou jinak zcela samostatné a domu nehrozí úplný výpadek, vše tak lze ovládat alespoň místně. Jediné čemu budete muset věnovat opravdu velkou pozornost jsou operační systémy. Nicméně je to jediný způsob jak dosáhnout úplné interakce mezi domem a člověkem.

U prvních dvou bodů lze úplnému výpadku zabránit vložením mezičlánku ve formě impulsního spínače.

Takový malý souhrn o impulsních spínačích je zde na stránkách ke stažení.

Inteligentní dům by měl být v první fázi po zhotovení pasivní (tím nemyslím to, co se dnes nazývá pasivním domem). Jednoznačně by měl umět rozpoznat své obyvatele a sledovat jejich denní zvyklosti. Tyto by měl analyzovat a vytříbit z nich podstatu chování. Z té by pak měl postupně budovat algoritmy automatizace.

Dobrá věc jistě bude světelná bublina, její řízení bych nejspíš řešil kapacitní podlahou. Také by bylo dobré zjistit, zda kapacitní podlaha dokáže identifikovat osoby podle kapacity nebo průvodních jevů. Je nutná možnost sledování několika objektů najednou.

Když už se zmiňuji o světelné bublině, lze vytvořit i tepelnou? Jak? Sálavé teplo z nějaké stropní matrice? Infračervené světlo má tu výhodu, že při nízkém výkonu vyvolá okamžitě příjemný pocit. Šachovnice z podlahového vytápění mi pro tento účel připadne velmi pomalá. Budu-li zrychlovat, tedy zvyšovat výkon, musím si dát pozor na topné médiun. Například u elektřiny bych se mohl dopracovat ke vznícení nebo popálení! Navíc moderní podlahové materiály křehnou, protože se z nich odpařují změkčovadla (a část z nich vydýcháme).

Ty bubliny asi budou muset být napojeny na stmívače, aby nevznikaly spínací jevy. Jde opět o dynamiku.

Dům musí mít velký tepelný akumulátor s několikadenní zásobou tepla, kam zároveň bude teplo uklízet. Měl by to umět s teplem z místností, odpadní vody, spotřebičů atd. , prostě ze všeho, co produkuje odpadní teplo. Jedná se přece o energie, které jsme museli koupit! Pak je potřeba teplo umět rychle vrátit. Neúčinnější bude zřejmě vzduch. Musí být zajištěna cirkulace vzduchu mezi podlahou a stropem. Chce to nějaký druh radiátoru s ventilátorem a pochopitelně filtr, aby byl průběžně odstraňován prach. Část vzduchu by měla být průběžně měněna, aby byl snížen obsah CO₂, dnes se to již dá docela dobře měřit. Nebude špatné jej měřit ve vratné větvi.

Opravdu vše je tu závislé na mohutnosti energetického zdroje a jeho schopnosti rekuperovat. Žádná přípojka mi za rozumné peníze nedá to, co potřebuji k provozu inteligentního domu! Proto potřebuji tepelný akumulátor, který bude vše sbírat.

Dům musí mít fotoelektrické a kapalinové sluneční panely. Ty fotoelektrické by měly být zespodu chlazeny kapalinou přitékající do kapalinových panelů. Přebytek výkonu v horkých dnech by měl být využíván k absorpčnímu chlazení interiéru.

Kapalinové panely pak ve spojení s tepelným čerpadlem poskytují dostatek energie i v zimě.