O mně

Jmenuji se Peter Loužecký a již dlouhou dobu se zabývám automatizací v průmyslu a budovách. Mám úplné střední vzdělání v oboru mechanik automatizační techniky, kde jsem získal přehled o elektronice, automatizaci, pneumatických, hydraulických systémech a metodách měření. Maturoval jsem však z matematiky a elektroniky. Obor mechanik automatizační techniky jsem si ponechal jen jako vyučení. Za velmi důležitý předmět jsem tenkrát považoval automatizaci…

Zkušenosti jsem nasbíral jako mechanik měření a regulace, později specialista na plynové analyzátory a následně konstruktér elektro. V té době zcela nezáživné, ale počítaly se tam mimo jiné i tepelné ztráty budov. Dnes jsou prací samostatného auditora, ale tehdy to byla zejména práce konstruktéra či projektanta elektro, protože elektrická energie byla přísně sledovanou veličinou.

Práce konstruktéra naučí člověka uspořádat myšlenky na papír tak, aby podle nich mohli jiní pracovat a vytvořit něco hmatatelného. Ale byla to jen „elektrika“…

Práce čistě v oboru elektro poněkud přistřihávala křídla. Šel jsem do investic… Zdánlivě nudné, ale jednání s úředníky a někdy i oponenty, náležitosti dokumentace a posloupnost od záměru přes realizaci až k dokončení…

Kdo nezkusil, neví!

V investicích jsem byl objeven vedoucím projekce velké projekční firmy, již dlouho sháněl někoho na logické funkce s relátky. Tím začaly služební cesty, jednání u dodavatelů, investorů, na stavbách, stavební dozor. Praxe z investic se velmi hodila.

Roku 1990 investice tak nějak skončily, ale naštěstí se dalo začít s živností. Velmi se rozmohla vloupání do provozoven a EZS byl vcelku slušný obor, k tomu telekomunikace a IT… (Jako jeden z mála jsem na to měl vzdělání.)

Potom se v našich končinách počala objevovat PLC Siemens. Začal jsem tedy navrhovat i programovat aplikace s tehdy novým systémem Siemens S7 a S7 micro. K tomu se ve stejné době objevilo mikro-PLC Siemens LOGO!, je to opravdu za málo peněz hodně muziky a moc pěkně se s tím pracuje. V devadesátém šestém roku jsem na něm vytvořil první životaschopné prvky inteligentního domu. V jedné mé instalaci již bezchybně funguje bezmála 18 let! Ke stejnému účelu jsem používal i S7-200. V té době jsem vytvořil systém s nezablokovatelnými tlačítky. Použití najde tam, kde například hrozí reálné nebezpečí zablokování ovládacího tlačítka centrálního odsávání nebo časového spínače osvětlení. Při obvyklém řešení instalace dojde k vyřazení celého systému z provozu. Můj systém prostě dál funguje se zbylými tlačítky. Vyrobil jsem celkem stokusovou zkušební sérii a naprostou většinu instaloval. Bohužel jsem nenašel vhodného výrobce, ale všichni potřebovali nezbytně posoudit výrobní dokumentaci… Vynález je tedy již 19 let v šuplíku.

Chvíli jsem se pak věnoval strojírenskému oboru, kde jsem obchodoval s vysokofrekvenčními motory, navrhoval výrobní stroje a přípravky. Firmu Vonsch jsem inspiroval k vývoji vysokofrekvenčních měničů a pro velkého strojírenského výrobce jsem navrhl labyrintový štítek brusných vřeten zamezující zničení ložisek řeznou emulzí.

Posledních deset let se věnuji opět automatizaci budov a velmi zajímavému systému EnOcean, který by v automatizaci budov mohl mít velkou budoucnost.

Člověk samozřejmě nemůže jenom sedět u počítače a proto si musím dopřát nějaký ten pohyb. Kromě chůze je to také inline bruslení. Nebruslím jen po stezkách, ale také po městech. Dělají se k tomuto účelu zvláštní odolné brusle, které opravdu vydrží jízdu po zámkové dlažbě a vymytém asfaltu, nějaký ten seskok z obrubníku, přejezd tramvajových kolejí a navíc velmi rychle zatáčejí. Parkoviště, eskalátory, nádražní peróny, nadjezdy, podjezdy a na bruslích až do hospody :). Občas je na nich žízeň. Má to samozřejmě i svá úskalí, jako jsou volně puštění psi, co se chtějí seznamovat, ředitelé zeměkoulí se zadrátovaným uchem v obchodních centrech, dlažební kostky, výmoly…

Protože nemohu bruslit pořád, mám i takovou statickou zábavu. Dělám dírky do papíru. Za ta léta, co je dělám, jsem se vypracoval od kancelářské děrovačky k distančnímu děrování urychleným olovem. Oproti kancelářské děrovačce je to hlučnější, leze to do peněz a ne vždy udělám dírku tam, kam chci, ale je kolem toho spousta kamarádů.